Návštěva holandského Vlaardingenu 19. až 23. května 2004

... být účasten nějaké "velkolepé" akce, to stojí vždycky za to. No a zrovna jedna taková proběhla v sobotu 22. května t.r. jen tak, kousek od našeho domova, na pobřeží Severního moře, a to u příležitosti oslav 10-tého výročí vzniku Vlaardingenského sboru.

Středa 19. května Je pět hodin odpoledne, středa 19. května, kolem roku 2004 a osádka, složená převážně ze členů sboru Fermáta, vyráží k pobřeží Severního moře. Jelikož se cestou nic mimořádného nepřihodilo, tak jen několik údajů ve faktech: snězeno cirka 40 svačin ještě z domova, 5 zakoupených baget cestou a vypito 12 plechovek piv Kozel...

Čtvrtek 20. května Po cestě kousek, za hranicemi v Holandsku, vysazujeme "rodinnou" osádku a pokračujeme dál na západ. Do Vlaardingenu jsme dorazili přímo v čase oběda, tak nebylo nic překvapujícího, že byl tento právě nachystán. Z čeho jsme však byli překvapeni, to byla nejen výborná kuchyně, ale i spousta předkrmů, desertů či neustále plných švédských stolů... Po lehkém pasivním či aktivním odpočinku (jak kdo chtěl), který trval de facto až do večeře, jsme jeli k moři. Samosebou, že po večeři. Pravda, místo plavek bylo závhodno si spíše vzít brusle, ale přece se našli nějací odvážlivci (slovy TŘI) a vyzkoušeli vodu. Prý byla skutečně slaná (a mimojiné studená), pravila děvčata vyběhnuvší z vody a házeje na sebe v rychlosti svršky. Ale jinak, moře je moře Po návratu jsme měli lehkou seznamovací spářku dole ve společenské místnosti a posléze pak interní sešn na plonkovním pokoji č.12, který se stal po celou dobu našeho pobytu "druhou společenskou místností", vždy po jedenácté večerní... ... střípky ze čtvrtka

Pátek 21. května Je 8:15 a snídaně je nachystaná. Po necelé hoďce vyrážíme na dopolední plavbu místními kanály a kocháme se pohledem nejen na přilehlé minipřístavy, ale i na celé přilehlé okolí. Ještě před polednem nás naše vodní plavidlo přiváží do města a pěšky razíme na "audienci" u starosty města Vlaardingen. Předali jsme si navzájem dary a samosebou, že jako sbor jsme na radnici zazpívali. Odměnou nám bylo bohaté pohoštění. Potom jsme to vzali do jakéhosi námořního muzea, kde jsme se dozvěděli něco více o tomto přístavním městě a následně jsme nahlédli do útrob lodi Hudson - barvité vyprávění "ošlehaného" námořníka při popíjení teplé kávy nás zaneslo s lodí zpět na moře. Vrátili jsme se v podstatě před večeří a po ní jsme se už "konečně" zajeli podívat do tamního kostela, kde se měla celá událost odehrát. No , ono v podtatě slovo kostel bylo v tomto případě až nadsazené, jednalo se spíše o jakýsi "kostelní kulturák". Dali jsme společnou zkoušku s vlardingenským sborem a dětským orchestrem co by přípravu na následující den. Po návratu na penzión jsme chvilu společně pobyli s našimi přáteli a sešli se nakonec na "dvanáctce", jako obvykle... ... střípky z pátku

Sobota 22. května Je 8:15 a snídaně je nachystaná. Opět po necelé hoďce vyrážíme, ale dnes na výlet do městečka Delft, proslulé svým malebným centrem, spoustu muzeí či kostelů. Abychom se nemuseli časně vracet na oběd, tak jsme obdrželi cestovní balíčky, což se ukázalo jako vynikající nápad. V samotném městě jsme nejprve nakoukli do Qude Kerk (Starého kostela), no a někteří potom do Nieuwe Kerk (Nového kostela). Samotná prohlídka města byla jedním velkým zážitkem - krásné malebné uličky s všude, byť velmi líně protékající vodou v kanálech (nikoliv však "VHOS") a spostou tržnicového prodeje zboží všeho druhu, to skutečně stojí za to. Odpoledne jsme se vrátili na penziónek, kde jsme museli chtěnechtě dát zkoušku na nadcházející večer. Výborná večeře zahnala chmury z právě ukončené zkoušky, ale jak se ukázalo, tak oprávněně. Nemaje prostor (a kompetenci) soudit nějako kvalitativně náš výkon, dá se říci, že ostudu jsme si rozhodně netrhli. A po skvělém vystoupení mládežnické kapely z Rijnmondu a jejich podání Beatles, kdy jsme měli mít druhý vstup s gospely, nás to tak naladilo, že by to rozhoupalo i samotné afričany. Atmosféra celého pořadu byla vynikající a je jen škoda, že takový "mládežnický orchestr", čítající mimoděk několik skvěle "kooperujících" bubeníků není třeba i v Moravské... Hodinu před půlnocí jsme se všichni společně vrátili a oslava 10-ti leté existence sboru pokračovala v naší společenské místnosti. Přípitky, gratulace, raut, zpívání... to vše jaksi k takové oslavě přináleží, stejně tak jako pozdní hodina jít do postele... ... střípky ze soboty (se PŘIPRAVUJÍ)

Neděle 23. května Je 8:15 a snídaně je nachystaná. Dnes však již naposledy. Do deváté jsme měli všichni sbaleno a jali jsme se vyraziti směrem k domovu. Naši vlárdingenští přátelé nás vyprovodili jak se sluší a něco po půl desáté jsme jim zamávali... Po cestě jsme "nabrali" na místě předchozího "složení" Gasparovic rodinu a po necelých osmnácti hoďkách jsme zastavili na place bývalé hudebky. Bylo pondělní ráno v čase půlčtvrté a do práce nám některým zbývaly necelé čtyři hodiny. A co říci závěrem...?! Na pokraji smrti hladem, na pokraji smrti vysílením, ale STÁLO TO ZA TO ...